LOVE, LOVE

26. prosince 2008 v 10:06 | něha |  My life
Dlouho jsem se neozvala, takže to musim napravit, aby jste věděli, že jsem celá. Takže celá jsem a dokonce jsem i šťastná, zamilovaná a rozmazlovaná. Jasně jsou to možná trapný a omšelý fráze, který čtete na každym rohu a číst už vás to nebaví. Ale to máte docela smůlu, protože já o tom psát chci. Já bych to nejradši vykřičela do celýho světa. Myslela jsem, že kluci se zamilovat nedokážou,že jenom nám-holkám se točí celý svět, a že kluci nemají city a potom nás jenom odkopnou a letí za další. Takhle jsem to viděla ještě před měsícem, ale myslím,že můj pohled na tohle se zásadně změnil. Potkala jsem prince z pohááádky a nevím, jestli jste to někdy zažili, ale cítím, že to je to pravý, to co jsem hledala, to prázdno ve mě je najednou zaplněný. A nekrásnějsí na tom všem je, že ani nemusí nic říkat a já cítím, že to má stejně. Takovýhle pocity se vážně nedají moc popsat, tohle musíte cítít, aby jste věděli, jak to myslím. Ale já věřím,že to cítíte taky..:-) prostě se mi točí celý svět a já s tím nechci nic dělat, nevadí mi to, jenom zavírám oči a točím se taky a ještě si to užívám...Lidičky jsem vážně moc šťastná a takovýhle pocit je nenahraditelný a jsem ráda, že jsem ho mohla poznat...sice poprvé, ale o to víc mě to těší....konečně mě něco hřeje u srdíčka...tohle je to ONO..štěstí dávat i dostávat...být tu jeden pro druhého, už na nic nikdy nebýt sám...O tom to je..Já jseeeem ŠŤASTNÁ..a jsem za to šíííííleně mooooc vděčná...:-) konečně se mě ta smůla pustila a šťěstí si mě našlo..Teďka už věřím na lásku i štěstí..vážně to existuje..Takže jestli máte zrovna smůlu, tak kašlete na to, se tím užírat...dělala jsem to taky, ale teďka vím, že to bylo zbytečné....:-)





 

Dárek?

19. listopadu 2008 v 21:01 | Něha |  Úvahy
Už máte koupené nebo alespoň vymyšlené dárky pro své drahé polovičky?? Já nad tim přemýšlím pořád intenzivněji a pořád žádný nááápad..:( je to špatný...Nápad?


Nepustíííím....:)

9. listopadu 2008 v 8:47 | Něha |  My life




Noo tak konečně vypadá, že mi to vyšlo..a je to nějaký zázračný, ale ani ten můj pověstnej maják, kterej se vždycky rozbliká a já začnu mít stracha chci vycouvat, se tentokrát neobjevil..a to beru jako dobrý znamení. Sice ještě pořád pochybuju o tom všem,co se děje..teda jako néé o něm, ale o tom, že by to všechno mohla bát pravda...já jsem asi od jakživa smolař a když mám jednou kliku, tak jsem z toho celá špatná..mnoo neni to se mnou lehký.:D No ale teďka mám z toho takovej zvláštní pocit..možná to je tim, že on je úplně jinej než všichni předtim..Jemu to prostě věřim! a myslim, že to je na lásce nejdůležitější...Asi to už není takový zo pubertální chození, kdy se dva domluví, že spolu prostě začnou chodit a tak začnou..možná proto, aby nebyli sami, možná proto, aby si zkusili s někým fungovat..jo jasně, na tohle asi rádi vzpomínáme všichni...Ale někdy nastane ten zlom, kdy cejtíme, že jestli zažijeme ještě jedno chození na 14 dní, tak nás to zabije..a myslim, že v takový fázi se zrovna nacházím já...říkám si, že jestli to ani teďka nevyjde tak to snad ani neni možný už..ale snad někdo komu je 18 už by měl mít z toho trošku víc rozum a přestat si se mnou jenom hrát..myslim, že cejtím, že tohle je na dýl..možná v to spís doufám...Ale každopádně jsem MOOOOOC šťastná...¨teda pokud mě zrovna nenapadají myšlenku typu "Nikdy ti to nevyšlo, tak proč by mělo teď" ale tyhle myšlenky se mi daří celkem úspěšně zastrašovat...ale já to šťestí jen tak nepustim, to se nebojte...:)
 


Nenechám nikoho, aby mi urval křídla!

13. října 2008 v 19:09 | Něha |  My life
Myslím, že jsem zase po dlouhý době moc šťastná a asi i zamilovaná..Proč takovej obrat? Tak to vážně nevím, ale vim, že už se toho nebudu bát jako dřív a, že prostě byla blbost se bát toho, co bude a nejít do toho a nebejt šťastná jenom proto, že jsem se bála konce..Takhle to asi vážně nejde a teď už nenechám nikomu a ničemu (ani sobě samotný) aby mi to šťestí pošlapal a utrhal mi ty pomyslný křídla, který mi teďka rostou..to ne..takhle to prostě nejde a byla to špatná cesta a já jsem na sebe pyšná, že jsem zjistila, že tohle ja ta cesta po, který jít nemůžu....Jo možná si teďka nebudu dávat pozor a zase si nabiju, ale takhle to asi má bejt a já to tak nechám a měnit to nechci...je to prostě osud a je to takhle zařízený a nejde o to, co bude potom, ale jde o to, co je teďka a tady...A asi nemá cenu se toho bát, ale musíme jít plně do toho a poprat se s tim..Žádný staní opodál ale prostě 100% nasazení...jasný?? No mě už teďka našťestí jo... a to i za tu cenu, že si nabijem čumák..to je život asi no

Kam dál